Náš příběh

Něco málo o tom, jak to všechno začalo.

Česká holka a Australský kluk, žijící tam, kde se jim zrovna líbí...

Společně zažíváme tu nejlepší jízdu životem. Neustále jsme někde na cestě a náš domov je všude tam, kde se zrovna nacházíme. Hlavně máme jeden druhého a to je ten pravý pocit domova. Vzájemně se podporujeme, povzbuzujme se a krásně doplňujeme. Protože toho při našich cestách hodně zažíváme, jíme a objevujeme, rozhodli jsme se o tom všem s tebou podělit.

Jen račte vstoupit, velevážení!

Kde začít… Asi úplně od začátku, že? 

S Ozzíkem jsme se poprvé potkali ke konci roku 2015 v Austrálii v Perthu, kam jsem odjela po studiích, na zkušenou do světa. Byla jsem zde na roční studentská víza a studovala angličtinu. Já, jakožto věčný odpůrce anglického jazyka, kdy jsem na gymnáziu skoro propadala, jsem se rozhodla tomuto jazyku jít trošku naproti a konečně to zlomit. Ke studiu jsem si zde našla brigádu jako servírka v kavárně Lemon Lane, kde Ozzík pracoval jako kuchař. To byl ten osudový okamžik!

Postupem času jsme se do sebe zamilovali, ale moje víza už skoro vypršela a já si prostě musela zabalit věci a odletět domů. Navíc jsme ani jeden nebyli na větší krok připravený a potřebovali jsme, aby náš vztah a hlavně my sami, trochu víc dozráli. Každý jsme před sebou měli něco, co jsme pro sebe potřebovali udělat a mělo to přednost, a tak nebyl čas na nějakou romanci:)

V červenci 2016 jsme se tedy spolu rozloučili a já letěla zpět Čech. Ozzikovi jsem, ale při rozloučení říkala, že vím, že se zase jednou shledáme… (Upřímně jsem v té chvíli tomu nevěřila, ale člověk musí říct něco romantického, že?)

Po rozloučení jsme spolu byli pořád v kontaktu, někdy méně a někdy zase více, ale nikdy jsme na sebe nezapomněli… Na jaře 2019 jsme se dali oficiálně dohromady. Pořád stíháte počítat? Pokud ano, tak uběhli od našeho rozloučení přesně 3 roky, kdy jsme si prošli vším možným a nemožným a nakonec jsme si k sobě přeci jen našli cestu a rozhodli se, že chceme být opravdu spolu! Uf, byla to tedy trnitější cesta, ale stála rozhodně za to. Pokud člověk totiž najde spřízněnou duši, tak stojí za to čekat a probojovat se ke šťastnému konci.

První rok našeho vztahu jsme měli vztah víceméně na dálku a online. Ozzík si plnil svůj Kanadský sen a já si dodělávala navazující magisterské studium v ČR a pár projektů.

Museli jsme prostě každý zvlášť dozrát a najít sami sebe, jelikož máme-li opravdu rádi sami sebe, vše poté v našem životě funguje. Vše funguje v zájmu nejvyššího dobra. Zastávám názor, že tajemství zdravého a spokojeného vztahu je akceptovat a milovat svého partnera pro to, kdo je, ale nejdřív musíte plně akceptovat a milovat sami sebe.

Pevně věřím v to, že čím vším jsme si prošli, jsme dokázali obrátit v to, co náš vztah právě více posílilo a utužilo. Přineslo nám to nové touhy, přání a hlavně perspektivy. Těch spousty obyčejně krásných chvilek ve vztahu, které jsou najednou tak moc vzácný a snažíme si jich každý den vážit a užívat, jak jen to jde.

Vážíme si toho, co právě teď máme, jelikož pravá síla se ukrývá v přítomném okamžiku a věříme, že všechno, co si člověk dokáže vysnít a poslat do vesmíru, může pak i prožít. Život je opravdu velmi prostý. Co dáváme, to se nám vrací. Oba se těšíme na tu nejvíc dobrodružnou cestu našeho života a to nejkrásnější na tom je, že to bude hlavně spolu!

Proč jsem se rozhodla blogovat?

Původní záměr byl zachytit v řádcích naše zážitky, zkušenosti a myšlenky pro rodinu a kamarády. Myslím si a doufám, že za čas se můj blog může rozvinout v něco trošku víc, než jen deníček pro babičku 🙂

Ráda bych také zanechala inspiraci pro velké věci a odvahu pro všechny spřízněné duše. Jelikož žijeme v překrásném světě, kde zážitky a hlavně dobrodružství nikdy nekončí. Jen jim občas musíme vyjít trošku vstříc a opustit naší zajetou komfortní zónu. Zážitek nemusí být krásný, ale hlavně že je silný a pak je nezapomenutelný! Musíme mít otevřené oči a mysl.

Snažím se vše, co na blogu popisuji, podat autenticky a opravdově. Samozřejmě je ale třeba brát na vědomí, že tento popis je založený na mé paměti a vnímání událostí.

Cestuj a poznávej s námi!

Jakožto tlumočnice Českého znakového jazyka se snažím, aby můj blog a všechny informace byly přístupné i pro Českou komunitu Neslyšících – Deaf friendly travel blog 🙂

Svět je jako kniha a ti, kdo necestují, čtou pouze stránku. Saint Augustine

Překlad do ČZJ

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *